PROJEKT AMAZONIA

 
 

    

 
  Projekt praktické pomoci Amazonii, Zemi, lidstvu, vám... 
       
       HOME     |     NOVINKY     |     EXPEDICE     |     ODKAZY     |     KONTAKT  
   
   
 

3. Současná situace v Peruánské džungli


1. Peru, jako skoro každá země „třetího světa“, je zadlužené a trpí vládní korupcí. 

Být politikem je tam druh podnikání, každá vláda se snaží ukradnout si co nejvíc, dokud není vystřídána další vládou. V této situaci prezident Alan Garcia rozhodl v lednu tohoto roku (2008) odprodat obrovská uzemí džungle velkým peruánským a mezinárodním korporacím pěstujícím olejnatou palmu.

Ve světě totiž vzrůstá jak zájem o zdravé potraviny a kosmetiku na jedné straně, tak i zájem o levné potraviny na druhé straně. Tomuto trendu olejová palma perfektně vyhovuje a přináší jejím pěstovatelům značné zisky.

Prezident se odvážil televizního projevu, ve kterém označil džungli za ekonomicky neprospěšný a bezcenný region, jehož jediným rozumným využitím je vykácení s účelem rozsáhlého monokulturního pěstování olejnaté palmy.

Dále podpořil návrh na omezení vlastnictví půdy drobných zemědělců - mesticů a Indiánů na malý okruh kolem každé vesnice (nepamatuji si přesně jestli 6 nebo 8 kilometrů nebo podobně). Tento jeho projev se vysílal v rádiu v lednu a právě v tu chvíli jsem v malé indiánské vesnici Canoa Puerto hluboko v horské džungli pozorovala reakci mestického průvodce a pár vzdělanějších Indiánů.

Bylo to naprosté oněmění od drzosti a vražedné lhostejnosti vlády. Lidé v džungli ztráceli totiž nejenom lesy s jejich krásou, lovnou zvěří, užitnými stromy a léčivými rostlinami, ale také svoje políčka - jediný zdroj velmi skromné obživy. Podle indiánské tradice není možné mít stálá souvislá pole těsně kolem vesnice, vyvolá to okamžitou erozi, ztrátu výživnosti půdy, a třetím - pátým rokem hladomor. Indiáni mají malá políčka roztroušená v džungli ve vzdálenosti několika kilometrů od vesnice, a střídají místo políčka vždy po několika letech, opuštěné místo nechávají zarůst džunglí. Chodí za zemědělskými pracemi každý den velké vzdálenosti, každých pár let si dají obtížnou práci s vykácením nového políčka. Jedině tento model je ekologický a dokonce i jednoduše smysluplný.

Situace měla vývoj:  

v březnu v džunglových městech proběhla stávka a manifestace proti rozhodnutí vlády. Zažila jsem to ve městě Yurimaguas a pozorovala, jak se dokázalo spojit městské obyvatelstvo, mesticové z vesniček a Indiáni. Pro Indiány džungle, dříve nevzdělané, vystrašené a apatické, to byla asi historicky první politická akce. Poprvé se nesnažili podbízivě napodobovat vnější vzhled mesticů, ale hrdě šli v průvodech ve svém ručně tkaném oblečení, v Indiánských ozdobách a pomalovaní. Šlo se s mohutným bubnováním obrovských bubnů, s odvážnými transparenty „Džungle není na prodej“. Na hlavním náměstí zazněla vystoupení nejen ve španělštině, ale i v jazycích Shaui, Kokama, Šuarů a Agvaruna. Pronášely se nejenom sliby ochránit Amazonii i cenou vlastního života, ale také modlitby za záchranu matky-džungle a básně.


Zatím proběhly manifestace v Limě, jako městě s nejuvědomělejší populací, celkově proti politice vlády. Horská a pobřežní města zůstala více-méně stranou. Zbytek světa ale vůbec nevěděl a neví, co se odehrává uprostřed pralesa.
Manifestace měly význam, rozhodnutí bylo pozdrženo... ale ne zrušeno. Další stávka proběhne v listopadu, jakmile zjistím podrobnosti o současné situaci, budu vás informovat na www-stránkách.

 

Zdroj Peru 2008 Pobřeží a hory

 
Další současné trendy v ohrožení severoperuánské horské džungle:

2. Těžba ropy a ropovody. 

V oblasti Peruánské horské džungle ropovod prochází územím indiánů Agvaruna. V 80tých a 90tých letech řada mezinárodních organizací za záchranu pralesa nabídla Indiánům v oblasti finanční podporu v případě, že odmítnou poskytnout svoje teritoria naftařům. Nedopadlo to dobře, první zkušenost vlastních peněz poškodila tradiční morálku Agvarunských náčelníků, vyskytla se řada případů korupce: náčelníci si vzali peníze jak od ekologů, tak i úplatky od naftařů a ropovod byl vybudován. Taková je lidská psychologie…

Nová evoluční zkušenost bývá matoucí, náčelníci začali uvažovat o městském vzdělání pro svoje syny (priorita číslo jedna u Agvaruna - ne jídlo a ne věci pro domácnost, ale vzdělání) a nebyli schopni myslet na nic jiného. Po několika letech byli nemile překvapeni, když světové ekologické organizace uskutečnily kontrolu a zrušily dotace. Současná mladá Agvarunská generace si uvědomila, že korupce a podvod se nevyplatí a zakládají na „nové mentalitě“ a čestnosti. Tak trochu vynuceně, ale taková je situace, nechci naivně romantizovat Indiány.

Snadno se dokážete vcítit do situace člověka, který neměl nikdy nic a najednou může poznat hodinky, rádio nebo dokonce loďku s motorem. On prožívá tuto zkušenost jako evoluční. Je to o mnoho pochopitelnější u Indiánů, toužících poznávat nové věci než u „gringů“ (bělochů) toužících po drahých věcech jen jako vizitkách společenského úspěchu či dokonce snobství.

Naším úkolem je vychovávat ke správné etice i chudé Indiány i bohaté „gringy“. V současnosti Indiáni Agvaruna nedovolují naftařům nové průzkumy a budování vrtů na již známých nalezištích.

3. Škodlivý italský projekt „Nova Vida“. 

Kdo byl s námi v minulých létech na posvátném Cumpanama s lítostí se dozví, že prostředí podél cesty z Balsapuerta se o něco zhoršilo díky tomuto projektu i když zatím ne drasticky. Nějaká italská společnost nabídla „pomoc“ Indiánům na zužitkování „neužitečné“ džungle na chování krav.

Zeptala jsem se místních, jestli to jsou krávy na mléko, což by mělo smysl pro indiánské děti, i když na mléko vůbec nejsou zvyklí. Bylo mně odpovězeno, že to jsou krávy na maso (které Indiáni také nejedí), což znamená, že se maso od nich jen vykupuje, a oni dostávají nepatrné peníze za chov. Minulý rok bylo Indiánům Šaui zavezeno zdarma dodatečné krmivo. „Darované“ krmivo vyložené z lodi na jednu velkou hromadu, okamžitě porušilo rovnováhu prostředí, vyvolalo výskyt velkého počtu much. Je docela možné, že v dalších letech, jakmile indiáni něco málo vydělají, budou je nutit krmivo platit.  

Na jednu stranu je pravda, že v zemích třetího světa je lepší nabízet ekonomické projekty, než čistě darovat peníze a potraviny, ale krátký ekologický výzkum by postačil ke zjištění, že krávy se do indiánského prostředí nehodí. Chovaní prasat a krav na maso je v současnosti již celkově chybou (přinejlepším archaickou etapou hospodářství). Tím víc není nutné vnucovat škodlivé, neekologické a neetické chování velkých zvířat indiánům, kteří se tisíce let obešli bez nich, chovali jen slepice, které převzali před stovkami let od Polynésanů.

Indiánská kuchyně je čistší a lehčí, než vepřová kuchyně mestická, indiáni jsou štíhlí a vypadají zdravě, na rozdíl od mesticů. Krávy vyžadují velké pastviny, což je pro džungli katastrofa – ztráta výživnosti půdy, eroze. Navíc se to dělá v horské džungli! Rajské prostředí křišťálových vodopádů, horských říček, posvátných skal s petroglyfy a lesa s orchidejemi je zohyzděno pastvinami a kravami, které tu ani nikdo nejí. Dělá se to jen proto, že hektar nedotčeného ráje stojí o mnoho méně než nudná stoletá pastvina v Itálii. Tak si koupíme ten ráj za těch pár korun! 

 

4. Stěhování představitelů horského národa Kečua z chladných Andských planin a údolí do teplé Amazonie kvůli snadnější obživě.  

Kečua turisté také říkají ze zvyku „Indiáni“, i když ten výraz není přesný. Je to mnohamilionový národ s dávnou Inckou civilizací, z větší části vzdělaný a plně schopný obstát ve svých vlastních podmínkách a nezabírat území u bezbranných (někdy ale bránicích se) malých necivilizovaných a neinformovaných džunglových kmenů.  

Indiáni džungle již stovky let nikomu nic neberou, jen všechno ztrácejí a migrují stále hlouběji do džungle, někdy s výsledkem vysoké hustoty obyvatelstva a nedostatku zvěře na lov. Začínají pak trpět podvýživou a depresemi, mají všeho nedostatek a jsou peruánskou vládou oficiálně označování za obyvatele „oblastí extrémní chudoby“.  

To samé se týká i přistěhovalců z pobřežních měst, které tíží nezaměstnanost. Ti se okamžitě vrhají na škodlivý monokulturní způsob zemědělství, vytvářejí velké plantáže. Jsou lhostejní k indiánské pracné metodě malých, vzdálených od sebe, políček v džungli, jsou lhostejní k cizí zemi, kterou jen využívají. Pokud je zničená země přestane živit, mohou se zase přestěhovat jinam, zase jim stát nadělí zdarma kus území nebo i dá peníze na rozjezd pěstování kávy apod. Měli by ale místo lhostejného káceni pralesa řešit problémy nezaměstnanosti ve svých městech, odkud utekli.

             

  

 
     
  © ProjeKt Amazonia 2008