7. Potřeby dětí

1. Jídlo je obstaráno z peněz nadace NAMAK, ale extrémně skromné jídlo. NAMAK se zavázala zasílat do Yutupisu jednou do tří měsíců tisíc Eur. Je to 333 Eur na měsíc, momentálně 8000 korun, na měsíc pro 12 dětí. Z těchto peněz se nakupuje ve velkém rýže, ovesné vločky, těstoviny, sůl, cukr, rybí konzervy. Všechno nejlevnější. Všechno se nakupuje ve městečku Santa Maria de Nieva, platí se pak i docela drahá doprava pytlů a krabic. Některé věci z níže uvedených v seznamu bude třeba dopravit z Bagua nebo Chiclaya, což jsou bohužel, vzhledem k drahé dopravě v obtížných podmínkách horské džungle, další zdražení.  

Nadace NAMAK je malá a je řízená Němcem-entuziastem Frankem Pfitznerem z Peru, proto občas nastávají zdržení v zaslání peněz a děti jsou na tu dobu odkázány na malé porce manioku a banánů ze svého políčka. Jsou to banány na vaření, nesladké a nevýživné, stejně tak není výživný maniok.

2. Další potřeby: někdy zbývá trocha peněz na mýdlo, na svíčky už ne, proto děti běžně večeří za tmy. Vzácně zbývá trocha peněz na sešity a tužky. Všechny děti-sirotci docházejí do vesnické školy, školy si velmi cení (protože normálně pro sirotka ztráta rodičů znamená i ztrátu školy, již nikdo mu nemůže zaplatit školní potřeby a krmit jej, dítě musí denně pracovat na vlastním políčku). Učitelé je chválí jako nejlepší žáky. Všichni mají velmi drobný rukopis, protože si nemohou dovolit mrhat papírem. Nejsou léky, je nedostatek základních hygienických potřeb.

Chybí nábytek, děti mají tradiční indiánské tvrdé postýlky z lýka. Stůl je jenom v jídelně, taky lavice. Židle není ani jediná, stejně tak nejsou skříně (není ani na co :-)).

Za mého pobytu v „CIANA“ v únoru jsem nakoupila na nejbližší období nejnutnější léky, školní potřeby a jídlo na období mezery mezi dvěma zásilkami peněz z Německa.

3. Volný čas. Celý rok své společné existence děti měly jen jednu hračku, které říkaly „dama“. Vyrobily si ji samy - jeden kus kartonu rozkreslily do čtverečků, a z dalšího kusu kartonu si vystřihly malé čtverečky nabarvené na bílo a na černo. Koupila jsem jim další hračku - míč, kterým byly fantasticky nadšené a hrály fotbal skoro celý den.

Seznam potřebných věcí, vypracovaný společně s prezidentem dětského domova a personálem: 

-         Léky za nejméně 200-300 dolarů ročně (základní léky pro stálé použití a rezerva léků pro případ zvláštních potíží). Seznam nejvíce potřebných léků mám od místního zdravotníka.  

-         Školní potřeby, stačí nejskromnější základní (nejméně 100-200 dolarů ročně). 

-         Peníze na nákup slepic na chov a léků pro slepice, asi i trocha krmiva (protože běžně se slepicím dávají zbytky jídla, které tady skoro nejsou). Kdyby mohly mít nějaké dny každý jedno vajíčko a třeba jednou měsíčně slepičí polévku, udělalo by to stravu dětí o mnoho výživnější. Asi několik set až 1 tisíc dolarů. Přístřešky pro slepice personál vybuduje zdarma. Seznam léků pro slepice mám. 

-         Z drahých potřeb – vlastní loďku s motorem pro možnost dopravovat s menšími náklady potraviny a případně dopravit nemocné dítě do nemocnice do městečka. Kolem 6000 dolarů loď, kolem 7000 motor, nejméně 2-3000 dolarů palivo na převoz lodi ze vzdáleného města Iquitos. 600 na dopravu do Iquitos pro prezidenta CIANA y „motoristy“ - lodníka, jejich jídlo a výdaje na zpáteční cestě. S poplatky za převod peněz a organizačními výdaji celkem kolem 17.000 dolarů.

Zdroj Peru 2008 Džungle

Seznam potřebných věcí, vypracovaný společně s dětmi:

Děti byly mnou vyzvány ať uvedou naprosto všechno, co by chtěly mít, včetně drahých věcí, s tím, že pokud se to nesplní tento rok, tak v příštích letech. Položky jsou rozmístěny tak, jak je uváděly samy děti podle svých snů a představ o luxusu a o možnostech života „gringů“, také s jejich poznámkami:

-         Pravé školní kalhoty (většina dětí jsou chlapci, takže pro holčičky sukně), raději celou uniformu, podle možnosti s botami, jestli to půjde, tak dokonce i s batůžky. Myslím, že jedna kompletní uniforma by mohla vyjít do 50 dolarů.

-         Stoly a lavice. Asi by postačil plat 100-200 dolarů pro místního truhláře a stejně tolik pro nákup kvalitního materiálu. 300-400 celkem. 

-         Barvy na kreslení. 

-         Světlo na generátor a televizi, kterou nikdy neviděly, ale slyšely o ní a chtěly by se dívat na filmy. Ceny generátoru a jejích zabudování neznám. 

-         Počítač. 

-         Hřiště v areálu a sportovní hřiště. Myslím, že do 500 dolarů by se mohla vejít práce místních lidí (neudělají to zdarma, protože ani jejich děti žádná hřiště nemají, pak potřebují materiál, výbavu, dopravu objemného a těžkého materiálu částečně z džungle, částečně z města). Místní žádnou zkušenost s vybudováním hřiště nemají, případný konzultant z Bagua nebo Chiclaya by mohl stát dalších 500 dolarů. 

-         Pec na pečení chleba a zásoby mouky - „aby bylo možné jíst chléb třeba i každý den“. Chléb je pro Indiány vzácnou pochoutkou, pokud budete v Yutupisu nebo v jiné indiánské vesnici na návštěvě, nakupte předem ve městě větší množství chleba a dávejte chléb jako dárek.  

-         Do kuchyně sporák na plynové bomby a zásobu plynových bomb. Teď se vaří na indiánském ohništi. 

-         Matračky pro možnost spát na měkkém. Asi do 50 dolarů jedna, plus návleky, plus doprava ze města, celkem 100 jedna. V budoucnu pravé postele. 

-         Možnost jednou do roka - třeba na Vánoce - mít společný výlet do městečka (je to jen 4 hodiny lodí, ale nikdo z dětí ve městě nebyl, nikdy neviděly kamenné nebo několikapatrové domy a auta). 

-         Možnost oslavit vždy 9. června společné narozeniny - den založení „CIANA“, nakoupit slavnostní potraviny a pozvat hosty.